obsah článku
- Jaké zákony upravují památkovou péči?
- Co památkový zákon chrání?
- Jaká pravidla platí v památkově chráněných územích?
- Jsou památkově chráněné nemovitosti vždy staré?
- Jak zjistím, jestli je věc nebo nemovitost památkově chráněná?
- Kdo rozhoduje o památkách, aneb Kdo jsou vlastně ti památkáři?
- Jaký konkrétní úřad rozhoduje?
Památkáři. Už jste o nich určitě slyšeli. Jenže není památkář jako památkář. Někteří z nich rozhodují a jiní bádají, zkoumají a radí. S historickými nemovitostmi je to podobné. Některé jsou chráněné a některé ne. Některé jsou chráněné hodně a jiné o něco méně. Pro jejich vlastníky a uživatele z toho pak plynou podstatné rozdíly. Pojďme si proto v základních pojmech památkové péče udělat pořádek.
Jaké zákony upravují památkovou péči?
Tím nejdůležitějším je památkový zákon:
– zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči.
Často s ním ale nevystačíme a musíme se podívat o úroveň výše a tam je zákon stavební:
– zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu.
Pozor, už brzy by ho měl nahradit zákon č. 283/2021 Sb. To, kdy ho nahradí, už zákonodárce tolikrát odložil, že vám sem raději žádné konkrétní datum psát nebudeme. Ale nebojte, až to přijde, tak to zaktualizujeme.
Památkové právo spadá pod právo správní. To znamená, že někdy je třeba kouknout i do toho nejobecnějšího předpisu o správním právu, a tím je
– zákon č. 500/2004 Sb., správní řád.
Začali jsme zákony, teď půjdeme o úroveň níže a tam je
– vyhláška č. 66/1988 Sb., kterou se provádí památkový zákon
Ta je tu proto, aby upřesnila pravidla, která jsou v památkovém zákoně.
A pak tady jsou
– rozhodnutí soudů,
– výkladová stanoviska orgánů památkové péče,
– metodiky, doporučení a návody NPÚ,
– mezinárodní úmluvy.
I když ne všechno je právně závazné, tak i znalost těchto dokumentů se může hodit. Nebojte, jako vlastník nebo uživatel památky je nemusíte všechny znát. Základní informace najdete tady na webu a s čímkoliv dalším vám rádi poradíme.
Co památkový zákon chrání?
Movité kulturní a národní kulturní památky. Tady spadají věci. Může se jednat o obraz, sochu, nábytek, knihu nebo stroj.
Nemovité kulturní a národní kulturní památky. Nejčastěji se bude jednat o budovy, stavby, nebo soubory staveb. Kulturní památkou může být i pozemek.
Památkově chráněné území. Historicky významnější jsou památkové rezervace, o něco méně významné jsou pak památkové zóny. Pravidla pro péči o nemovitosti v obou, tedy památkových rezervacích a zónách, jsou ale podobná. Specifická jsou ochranná pásma. Ta slouží k tomu, aby bylo chráněno okolí kulturní památky.
Jaký je rozdíl mezi kulturní památkou a národní kulturní památkou?
Zjednodušeně, národní kulturní památka je více než „jen“ kulturní památka.
Věc anebo nemovitost prohlašuje za kulturní památku Ministerstvo kultury. U národní kulturní památky už je potřeba nařízení vlády České republiky. V případě prodeje nemovitých národních kulturních památek má stát předkupní právo. U nemovitých kulturních památek ho nemá. Ve výjimečných případech může stát prohlášení nemovitosti nebo věci za kulturní památku zrušit. U národních kulturních památek to nejde. Pro národní kulturní památky platí také jiné postupy než pro kulturní památky. O jejich obnově např. rozhodují jiné úřady. A takto bychom mohli pokračovat dále.
Prostě vlastnit národní kulturní památku je ještě větší závazek než vlastnit „jen“ kulturní památku.
Jaká pravidla platí v památkově chráněných územích?
Vysvětlili jsme si, že národní kulturní památky jsou chráněny nejpřísněji. O něco méně přísná je ochrana kulturních památek. A památkově chráněná území jsou ještě o stupínek níže. Vlastnictví nemovitosti v památkové rezervaci nebo památkové zóně je tak regulováno méně než vlastnictví kulturní památky. Ještě o úroveň níže jsou pak ochranná pásma. Tam vám památkáři mohou mluvit jen do vnějšího vzhledu nemovitostí.
Stává se však, že nemovitost v památkově chráněném území je zároveň kulturní památkou. A stává se to, poměrně logicky, docela často. Pak samozřejmě nemůže být o nějaké méně přísné regulaci řeč.
Jsou památkově chráněné nemovitosti vždy staré?
Stručná odpověď: Ne, nejsou. Jako památku si většinou představíme nějaký ten hrad nebo zámek, možná taky vesnické stavení anebo maximálně prvorepublikovou vilu. Okruh památkově chráněných staveb je ale mnohem širší. Mezi kulturními památkami dnes můžete najít např. i stavby z období brutalismu, tj. z 60. a 70. let 20. století.
V památkově chráněných územích mohou také vznikat novostavby. Takže se může stát, že i dům z tohoto století bude pod dohledem památkářů, protože se nachází např. v památkové zóně.
Jak zjistím, jestli je věc nebo nemovitost památkově chráněná?
Na katastr nemovitostí se nespoléhejte. Někdy v něm údaj o památkové ochraně je a někdy taky není. Když chcete mít jistotu, podívejte se do Ústředního seznamu kulturních památek České republiky https://pamatkovykatalog.cz/. Ten vede Národní památkový ústav a údaje v něm by měly být aktuální.
Kdo rozhoduje o památkách, aneb Kdo jsou vlastně ti památkáři?
Památkový zákon používá pojem „státní památková péče“, kterou podle něj zajišťují orgány památkové péče a odborná organizace státní památkové péče. Běžně se ale používá zkrácená verze památkové péče, anebo památková ochrana.
Začneme tou odbornou organizací státní památkové péče. Tou je NPÚ neboli Národní památkový ústav. Činnost NPÚ se dělí na 2 části: Za prvé se stará o památky, které vlastní stát. To vás jako vlastníky památkově chráněných nemovitostí moc zajímat nemusí. Za druhé je právě tou odbornou organizací památkové péče. To znamená, že má na starost právě to bádání o památkách a poskytuje odbornou pomoc. A to jak vlastníkům, tak ostatním orgánům památkové péče.
NPÚ ale nemá žádnou rozhodovací pravomoc. A tohle řada vlastníků památkově chráněných objektů neví. Prostě Národní památkový ústav o ničem nerozhoduje.
Rozhodovací pravomoc v oblasti památkové péče mají
– obecní úřady obcí s rozšířenou působností,
– krajské úřady,
– Ministerstvo kultury.
Jaký konkrétní úřad rozhoduje?
Záleží na tom, o čem se rozhoduje. Každý z těchto úřadů má v zákoně vyjmenováno, jaká rozhodnutí může vydávat. Vlastníci památek nejčastěji řeší jejich rekonstrukci, neboli v řeči zákona obnovu. A tady se musíme vrátit na začátek. Záleží totiž, jestli se jedná o kulturní památku, národní kulturní památku, nebo památkově chráněné území.
V případě kulturní památky se obraťte na obecní úřad obce s rozšířenou působností, v praxi to nejčastěji bude dělat památkový odbor městského úřadu. Totéž platí pro nemovitosti v památkově chráněných územích (památkových rezervacích, památkových zónách a ochranných pásmech). U národních kulturních památek bude vaším prvním kontaktním místem odbor památkové péče krajského úřadu. V Praze se vlastníci všech památkově chráněných nemovitostí obracejí na Magistrát hlavního města Prahy.
I když NPÚ nemá rozhodovací pravomoc, bude se ke všemu vyjadřovat. Proto doporučujeme využívat i možnost konzultací s odborníky z NPÚ.
***
Tak co, už máte v základních pojmech z oblasti památkové péče jasno? Pokud vás zajímá památkové právo, přečtěte si další články. Rádi s vámi probereme i konkrétní otázky, které k památkovému právu máte. Stačí si domluvit úvodní konzultaci.
Ivana Lehkoživová
